I my máme své Indiány
Když jsem byl v Kanadě, hodně času jsme tam s kamarádem Kanaďanem věnovali diskusím o jejich "rudokanaďanech". Psal se rok 1997 a já do Kanady jel mimo jiné napěchovaný romantickými představami o Indiánech a tajně doufal, že potkám nějakého toho Bojujícího býka nebo alespoň Běžící lasičku.
Zastavili jsme u takového obyčejného venkovského obchůdku a kamarád mě upozornil, že dívčina, která kousek od nás prochází s kočárkem je Indiánka. Hodlal jsem za ní hned jít a zeptat se jí jak se má a z jakého je kmene, a jakou má její kmen historii, ovšem kamarád mne zarazil. Prý jak by se mi líbilo, když by v Africe každý černoch za mnou hned běžel a chtěl se semnou jako s člověkem s pro něho exotickou barvou kůže kamarádit. Taky by se prý mohlo stát, že během okamžiku by se seběhli její bratři a nemuselo by to dopadnout nejlépe. Tak jsem ji jen z povzdálí sledoval. Třeba to byla ta Běžící lasička, bylo ji asi tak patnáct a pomalu s kočárkem mizela z dohledu.
Projížděli jsme několik indiánských rezervací. Polorozbořené domy, na každé střeše parabola satelitu, kolem vraky aut a pobíhající polonahé děti. Taková východoslovenská romská osada za oceánem. Lehce jsem začal ztrácet romantické představy o dobrodružném životě Indiánů. Tehdy, nevím jestli ještě stále, to bylo v Kanadě tak, že když příslušníci indiánských kmenů žili v rezervacích, dostávali od státu poměrně slušné sociální zabezpečení. Jakmile by však rezervaci chtěli opusit, o tyto jistoty by přišli. Není divu, že většina z nich se v rezervacích drží. Práce tam není žádná, půda k ničemu a tak probenďují a propíjejí peníze, které jim stát poskytuje.
U nás také máme takové rezervace. Říkáme jim ghetta nebo moderně - sociálně vyloučené lokality. I toto prostředí se podobá kanadským indiánským rezervacím a i zde žijí lidé v zásadě z toho, co jim poskytne stát. Ani oni nejsou příliš motivování naše české rezervace opustit a postavit se na vlastní nohy. Již druhá jejich generace se v zásadě jen poflakuje, na druhou stranu i ty naše rezervace jsou v lokalitách, kde i lidé s vysokoškolským vzděláním hledají práci obtížně, natož obyvatelé ghett.
Přesto věrím, že tu a tam se najde někdo z nich, kdo chce žít jinak. Chce nevlídné ghetto opustit a začít žít tak, jako žije většina ostatních. Najít si někde bydlení, práci a posílat děti do normální školy a doufat, že malí obyvatelé ghetta na život mezi rozpadlými zdmi brzy zapomenou.
V této chvíli mne napadá, kolik z vás, kteří tento článek čtete by takové rodině pronajalo byt. Kolik z vás by hlavě takové rodiny dalo práci třeba pomocného dělníka ve skladu nebo na stavbě,když by takového pracovníka ve své firmě potřeboval.
Můžete argumentovat tím, že sami máte, či vaši známí mají řadu zkušeností, kdy pronajmutí bytu takové rodině nedopadlo dobře. Stejně tak můžete argumentovat tím, že několik předchozích dělníků z takového sociálního prostředí se ve vaší firmě neosvědčilo, nebyli spolehliví či kradli. Není pak od věci položit si otázku jestli tito lidé za těchto okolností mají vůbec nějakou šanci sami něco aktivně a ze své vůle změnit? Co po nich vlastně chceme?
Pokud provedeme malou rekapitulaci, musíme nutně dojít k několika závěrům. Ghetta nám vadí, vadí nám, že lidé tam žijící podporujeme z našich těžce vydělaných peněz. Práci jim nedáme, protože jiní z podobného prostředí se neosvědčili a byt jim též nepronajmeme, protože jiní z něho někomu jinému udělali kůlničku na dříví a ostatní nájemníky obtěžovali svym způsobem života.
Ale kde je nějaké východisko?
Lubomír Šula
Lež, manipulace či omyl?
Mám o čtenářích blogů na idnes.cz poměrně vysoké mínění. Přesto mne tu a tam překvapí, co vše si nechají nalévat do svých úctohodných hlav.
Lubomír Šula
Zeman měří všem stejným metrem...
Ovšem ten jeho měří nejméně kilometr. Možná víc. Zvláště pokud jde o jeho oblíbence.
Lubomír Šula
Láska ve stínu ostnatých drátů
Zřejmě málokdo z nás si umí představit život v nacistickém koncentráku. Skutečností je, že i v tomto pekle se do sebe lidé zamilovávali. Ani němečtí esesáci někdy neodolali kráse židovských dívek.
Lubomír Šula
Proč Václavu Klausovi nevěřím ani slovo?
Pan prezident Klaus prý cítí jako osobní újmu některé aspekty jeho role v nedávných volbách. Já cítím, že spíše neumí chlapsky říct, že o jeho myšlenky už téměř nikdo nestojí.
Lubomír Šula
Uvádět u pachatelů jejich národnost, původ či etnickou příslušnost?
Zaujal mne článek kolegy židovského původu (!). Napadlo mne jako blogera českého původu (!) se k tématu vyjádřit.
Lubomír Šula
Tak se nám kolega Streit odkopal....
S panem Streitem se neshodnu téměř v ničem. Přesto ho jen tak pro pobavení, či pro zjištění, zda je již v pořádku, tu a tam čtu....
Lubomír Šula
Z TOP hop k Zemanovi
Občas média či veřejnost nastolí téma tzv. politického turismu. Některé veletoče mají přímo uměleckou úroveň.
Lubomír Šula
Doufám, že prezident nezapomene vyznamenat i soudruha Mamulu
Vyznamenání si za budování socialismu zaslouží minimálně stejně, jako soudruzi Grégr a Čuba.
Lubomír Šula
Mrtvý nácek, dobrý nácek...
Zemřel Erich Priebke. A všichni se mohou "zvencnout", aby náhodou neměl důstojný pohřeb. Pokrytci k pohledání.
Lubomír Šula
Existence KSČM a její preference vyhovují spíše pravici
Je pravda, že asi málokdo si umí představit v poválečném Německu existenci NSDAP v jakékoliv více či méně transformované podobě. Komunisté u nás existují. Kdo z toho profituje?
Lubomír Šula
Volím Marka, cítí to zprava
Možná ještě vzpomenete. Marek Vokšay, jeden ze zdejších nejvýraznějších blogerů a diskuteriérů . Ano kandiduje. A to je naděje pro nás všechny. Navíc to cítí zprava...
Lubomír Šula
Pojďme si povídat o tom, co je to ta svoboda
Svoboda je v posledních dvou dnech snad nejpoužívanější slovo na tomto blogu. Někteří jsou doběla, někteří mlčí a já zvu k povídání u polední kávy.
Lubomír Šula
Politická korektnost zasahuje už i do pravidel pravopisu
Mor politické koreknosti je všudypřítomný. Diktuje nám jak máme čemu říkat, jako co nazývat a aby toho nebylo málo, politicky nekorektní slova vymazávají z vyjmenovaných slov.
Lubomír Šula
Naštěstí tu máme svobodu...
A můžeme si ji uživat doušky nevídanými. A tak každý může vydávat své manifesty. Dnes je to bezpečné, dnes se to smí...
Lubomír Šula
A tak si zpívám všech parazitů blues...
Jsem parazit a nestydím se za to. Alespoň tedy dle parametrů jakéhosi soudruha Mládka, který údajně stínuje ministerstvo financí, pokud ho mateřská strana jako ostudu moderní levice ještě nevykopala.
Lubomír Šula
Mladí slovenští delikventi mají prý hlad
Ve slovenských polepšovnách prý trápí svěřence hladem. Myslí si to odborníci. Chovanci sami uvádějí, že se nikdy pořádně nenajedli.
Lubomír Šula
Začiná blog Idnes.cz fungovat jako eshop?
Všichni, co se nějakým způsobem, ať už autoři nebo diskutéři, vrtnou zde, ti všichni se mají řídit kodexem, který administrace vytvořila. Stále častěji se ovšem jeví, že jeho vyžadování je značně selektivní.
Lubomír Šula
Topolánek se odkopal
Krizové situace přinášejí krizová prohlášení. V návalu vzteku můžeme slyšet nebo číst nevídané věci. Alespoň se konečně ukáže, kdo je kdo.
Lubomír Šula
Václav Klaus mladší - mýtizovaný manažer a pedagog
Někdy to vypadá, že vše co souvisí s rodinou prezidenta Václava Klause je jaksi nevšední, jiné, vynikající. Skutečnost je ovšem naprosto někde jinde.
Lubomír Šula
To je furt řečí. Vhodných prezidentů máme celý seznam
Tu a tam se objevují nové návrhy na to, kdo by mohl či dokonce snad měl být nastávajícím prezidentem naší krásné milované vlasti.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 409
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2243x