Německý národ o genocidě věděl a pasivně ji přijímal

Skutečnost, že plánované a hromadné vyvražďovaní Židů mohlo probíhat v civilizované Evropě, byť za války a pod ochranou německé armády, vyvolává množství otázek. Nejen takové, jak se choval německý národ a jeho spojenci, ale i o postojích obyvatel zabraných zemí.

Teorie o tom, že běžní Němci, či dokonce snad i příslušníci SS a dalších represivních složek zločinného nacistického aparátu, netušili, že probíhá genocida, která nemá ve světových dějinách ekvivalent, jsou liché. Doposud nikdy žádný režim nestanovil, že konkrétní skupina, která není definovaná politickými preferencemi, náboženstvím nebo sociálními strukturami, má být zlikvidována. Doposud nikdy žádná genocida neměla být globální. Doposud nikdy nebyl k zavraždění určen již jen plod v lůni své matky.

V samotné organizaci SS bylo 900 000 Němců. Dalších 1 200 000 jich pracovalo na železnici. Dlouhé vlaky nacpané nebohými Židy nechtěně napovídaly, co se děje. Většina Němců věděla, co znamenají dlouhé a přeplněné vlaky rachotící do tmy a rušící jejich noční klid.

Němci na vraždách dokonce i profitovali. Stovky ticíc pánských a dámských hodinek ukradených obětem byly rozdány příslušníkům ozbrojených sil. Za pouhých šest týdnů, od 1. prosince 1944 do 15. ledna 1945, bylo v Německu rozdáno 222 269 pánských obleků i se spodním prádlem, 192 652 kompletů dámského ošacení a 99 922 souprav dětského oblečení. Tyto věci byly lidem sebrány před vchodem do osvětimských plynových komor. Příjemci přinejmenším tušili, odkud "dary" pocházejí. Němci na protest proti tomu, co se s Židy provádělo, podnikli jen velmi málo.

Na genocidě profitovala celá řada německých firem. Žádný z německých průmyslníků, kteří se zapojili do programu nucených prací,  nikdy nepřipustil sebemenší odpovědnost za bestiální důsledky takového programu. Na svou obhajobu uváděli, že v poměrech totální války nebyl systém otrockých prací nezákonný.

Bylo by však neobjektivní nepřipomenout některé skutky německých obyvatel, které se tehdejšímu náhledu nacistické společnosti na Židy vymykaly. Páter Lichtenberg se v roce 1941 veřejně modlil za Židy. Proti programu T4 - vraždění postižených a nemocných - protestoval u hlavního říšského lékaře, když uvedl, že " za tyto činy se snese pomsta Páně na všechny Němce" . Byla u něho provedena domovní prohlídka a našla poznámky ke kázání. Při deportaci do Dachau zemřel. V roce 1996 ho při své návštěvě v Německu papež Jan Pavel II. blahořečil a jeho svatořečení probíhá.

Velmi riskovala hraběnka Marie von Maltzahn, když jako švagrová zaníceného nacisty, polního maršála Waltera von Reichenau, schovávala ve svém bytě svého milence Hanse Hirschela. Ovšem již předtím pracovala v podzemním protinacistickém hnutí odporu. Téměř stovce Židů pomohla zajistit padělané doklady, aby tak mohli opustit Berlín. Často sama řídila auta, která Židy odvážela.

Výše uvedené nemění nic na skutečnosti, že převážná většina Němců osud Židů, který byl nacisty naplánován do posledního detailu,  pasivně akceptovala. Participovali na něm nejen jednotlivci, ale celá německá společnost a stála na něm německá válečná ekonomika.