A máme to. Celá třetina našich zajisté šikovných dětí by u maturity neuspěla. Nejlépe si dle očekávání vedli studenti gymnázií, nejhůře studenti maturitních učebních oborů a nadstaveb, kterým se honosně říká "podníkání v oboru".
Zjevný rozdíl se projevil i ve výsledcích studentů státních, církevních a privátních škol. Ty posledně jmenované své studenty na maturity připravily nejhůře. O čem to svědčí?
Především o katastrofálním stavu vzdělávacích institucí. Za posledních deset let se střední školy staly spíše ústavem pro trávení volného času adolescentů, než ctihodnou institucí poskytující vzdělání. Učitelé jsou spíše řešiteli rodinných, výchovných, drogových a podobných problémů, než prostředníky k získání vědomostí, o které ve většině případů nikdo nestojí. Navíc jedna "koncepce" stíhá jinou tak, že se v tom už ani na ministerstvu neorientuji.
Není divu, že spousta kantorů, kteří původně měli vůli, vzdělání a vůbec všechny předpoklady "učit", tak že ti školství již dávno opustili. Zůstalo několik těch "zapálených", kteří si možná naivně myslí, že se stav změní. Zůstali také ti, kteří nejsou schopni se nijak jinak uplatit a ti naprosto rezignovali. Hlavním tématem na poradách vedení škol nejsou již dávno úspěchy ve studentských přehlídkách v nejrůznějších oborech. Takovým tématem jsou již po několik let především "prachy" a průšvihy studentů, respektive absolutní nespolupráce rodičovské veřejnosti a její ostentativní nezájem o cokoliv, čím je škola hodlá v zájmu jejich dítěte "obtěžovat".
Školství se nachází v krizi. Za hlavní příčinu bych považoval cosi, čemu říkám "orientace na výsledek". Pro školy již dávno není podstatné, jak připraví své studenty na další studium, do života osobního či profesního. Pro školy je již několik let nejpodstatnější obhájit samotnou existenci. A to za jakoukoliv cenu. Včetně ceny takové, kdy maturanti často nedisponují znalostmi uspokojivými pro dobrého absolventa základní školy. A to platí zejména pro školy privátní, kde je tato skutečnost pro laickou veřejnost naprostým zklamáním. Pro politiky by to mělo být výzvou, jak dál....
Ani pro rodiče není již dnes důležité, jaké znalosti jejich dítě díky výuce získá. Podstatné jsou známky a bezproblémovost pedagogů, pod kterou si představují takové učitele, kteří si je do školy nezvou, nic po nich nechtějí, a dávají hezké známky třeba i za nic.
Bylo by podivné, kdyby ke všemu přistupovaly jinak děti rodičů, kteří jsou takto "orientovaní na výsledek". Dobrým učitelem i pro ně je takový, který je nikterak příliš nezatěžuje a neobtěžuje. Pokud dává známky zadarmo a nezkouší z látky starší jednoho týdne, je s ním ještě navíc legrace, je ochoten si je přidat do přátel na Facebooku, takový kantor je pak přímo idolem studentské veřejnosti.
Není se čemu divit, že studenti a rodiče a nakonec i kantoři takto věci chápou. Již několik let všichni vidí, že není třeba snahy a přesto lze být bohatý, není třeba chodit do školy a přesto lze být doktorem práv. I k postu prezidenta se lze dopachtit díky podivnostem, které dodnes nikdo nevysvětlil.
Vzdělávání potřebuje nový rozměr. Potřebuje znovu získat vážnost. Bez toho se nikam nepohneme. Můžeme se však dočkat toho, že lékař nebude schopen operovat zlomeninu stehenní kosti s odkazem na to, že toto probírali již v druhém ročníku, a že tedy přece ho z toho nebude někdo zkoušet a chtít to po něm....
Pak tedy ámen s námi....
