Jak jsem se ocitnul u hrobu generála Bočka

Shodou okolností jsem v den, den včerejší, den významný, den udílení vyznamenání samotným prezidentem, v tento den jsem stál u hrobu armádního generála Bohumila Bočka. U hrobu člověka, jehož památky si nikdo doposud nevšimnul natolik, aby stál za nějaké to vyznamenání.

O to víc si ovšem všímáme "čutačů" do puku, kteří ve skutečnosti své vlasti nic nedali a nevytvořili nic, čím by svou vlast proslavili a v převážné míře proslavili jen sami sebe. I to ovšem na úrovni estrádních a cirkusových umělců.

Bohumil Boček se narodil nedaleko Vyškova v roce 1894. Vojenskou éru započal v roce 1914, když  byl registrován u 14. zeměbranečného pluku v Brně. Po zajetí se v roce 1916 přihlásil do československé zahraniční jednotky a u  3, pluku ruských legií prošel celou sibiřskou anabází. Službu v legiích ukončil v hodnosti kapitána. V té době byl jeho podřízeným a spolubojovníkem pozdější československý prezident Ludvík Svoboda. V roce 1920, když se Boček vrací z legií, se stává vojákem z povolání,. Počátkem roku 1939 se stává plukovníkem pěchoty.

Po okupaci se ihned zapojil do domácího odboje v rámci Obrany národa. V roce 1940 prchá z Protektorátu Čechy a Morava přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Zde se angažuje u vojenské správy Československého národního výboru v Paříži. Později se přesunuje do Velké Británie a stává se v Benešově exilové vládě přednostou odboru na ministerstvu obrany. V srpnu 1944 je na vlastní žádost odvelen generálem Klapálkem do Sovětského svazu. Beneš jej povyšuje do hodnosti generála a Boček se stává velitelem 1. samostatné brigády v SSSR. Ještě před koncem války, v dubnu 1945, je Bohumil Boček jmenován náčelníkem hlavního štábu československé armády.

Po nástupu komunistů k moci je v říjnu 1948 odvolán z funkce náčelníka hlavního štábu, v dubnu 1949 poslán na zdravotní dovolenou a v prosince 1949 penzionován. Po té se generál Boček stěhuje do Dubicka na Šumpersku. V říjnu 1951 mu Alexej Čepička pozastavuje výplatu penze a odebírá hodnost generála.

V únoru 1952 je generál Boček zatčen a v červenci téhož roku odsouzen k doživotnímu žaláři, peněžnímu trestu 100 000 korun a propadnutí veškerého majetku ve vykonstruovaném procesu za vlastizradu. Trest si odpykával ve Valdicích, kde 16. října 1952 umírá, následkem toho, že mu bylo jako těžkému diabetikovi odepřeno podávání inzulínu.

Armádní generál je pochován v Dubicku. Včera, ve slavný den jsem se poklonil jeho památce u jeho hrobu,  kde se každoročně pietně setkávají dosud žijící veterání druhé světové války.

Legendy vyprávějí o tom, že když byly z Valdic do Dubicka dopraveny ostatky generála Bočka, tak byla rakev prázdná a bez ostatků a takto musela být spuštěna do hrobky....

Vzpomínejme a uctívejme tedy především skutečné hrdiny a vlastence. Podnikatelé s bruslemi a pukem jimi nikdy nebyli a nebudou.