Lubomír Šula

Láska ve stínu ostnatých drátů

8. 11. 2013 14:30:20
Zřejmě málokdo z nás si umí představit život v nacistickém koncentráku. Skutečností je, že i v tomto pekle se do sebe lidé zamilovávali. Ani němečtí esesáci někdy neodolali kráse židovských dívek.

Již dříve jsem zde psal o příběhu slovenské židovky Heleny Citronové a esesáka Wunche, který se odehrál ve vyhlazovacím táboře Osvětim - Birkenau nebo o vztahu Renée Neumannové a dozorce v Birkenau Victora Pesteka. Ten plánoval s Renée společný útěk a zaplatil za to životem.

Trošku jiný byl vztah Inge Syltenové a Heinze Drosihna. Jejich osudy je zavály v roce 1943 do koncentračního tábora Ereda v Pobaltí. Inge jako sedmnáctiletou brněnskou židovskou holku, Heinze jako mladého velitele lágru. Drosihn se údajně do Inge zamiloval na první pohled. Inge byla nemocná a Heinz ji navštěvoval na marodce. Nabízel ji deku, aby ji nebyla zima. Nabízel ji přídavky jídla. Hrdá Inge však něco takového odmítala, dokud přikrývky a přídavky jídla nedostávaly i ostatní vězenkyně.

Jednou, když Drosihn svým bičem, který téměř nikdy nepouštěl z ruky, mlátil vězně za to, že ukradl bramboru, přiřítila se Inge, bič z ruky mu vyrvala, vyčinila mu, že mlátí člověka, který nic neudělal, jen je hladový. Od té doby Drosihn bič do ruky nevzal.

Inge měla na Heinze obrovský vliv. Díky ní se podmínky pro vězně v táboře začaly zlepšovat. Inge zpočátku využívala svého vlivu na velitele lágru ve prospěch vězňů, brzy se však do něho opravdu zamilovala a nastěhovala se k němu. V té době si Drosihn, ovlivněn Inge před zraky svědků a i vězňů strhl výložky na uniformě a prohlásil, že již nechce patřit k SS.

Je neuvěřitelné, že v podmínkách nacistického lágru mohl takový vztah fungovat tři měsíce, a to i za okolností, kdy aktéři svůj vztah nijak netajili. Drosihn pořádal pro ostatní SS večírky, kterých se účastnila i Inge. Ta ovšem hlavně pomáhala kde mohla.

Dětem nosila jídlo. Pomáhala i táborovému hnutí odporu. Drosihn ji naprosto důvěřoval. Měla přístup i k jeho klíčům. Když objevila v jeho kanceláři bednu plnou granátů, pomalu je distribuovala mezi vězně. Ti je potřebovali pro případné útěky k partyzánům v estonských lesích. Partyzáni přijímali totiž jen ozbrojené bojovníky.

Nakonec se však o všem dozvěděli Drosihnovi velitelé a v táboře jej vystřídal nový velitel. Milencům nezbylo než uprchnout. Začalo velké vyšetřování a pátrání. Dnes již není jasné, zda byli Inge a Drosihn zastřeleni při dopadení. Podle verze řidiče SS, který oba mrtvé přivezl do tábora, zastřelil Drosihn v obklíčení nejdřív Inge a pak sebe.

Autor: Lubomír Šula | karma: 13.97 | přečteno: 1498 ×
Poslední články autora