"Lidstvo má sklon k morální degeneraci"

Toto je zkrácená verze prohlášení, které na svůj blog umístil blogger, blogger roku na tomto serveru, František Matějka. Ne že by neměl pravdu, ovšem stejně tak je pravdou, že nic toto tvrzení neprokazuje víc, než jeho vlastní názory.

Hned několik článků pana Matějky svědčí o tom, že jeho pojetí morálky, práva a svobody je v naprosté kolizi s tím, co společnost po léta budovala. Je v rozporu s tím, o co naši předkové po minulá staletí usilovali. Je v naprosté kolizi s křesťansko judaistickým pojetím morálky a soužití, na kterém naše civilizace stojí. Oprašuje koncepty, které jsou vrcholem hnusu a obskurnosti a ke kterým se tato společnost nesmí již nikdy vrátit.

Naposledy zveřejnil článek, kde již v titulku naznačuje své sympatie k sociálně darwinistickým teoriím. Proti takovému pojetí výsledků své práce se však postavil samotný Darwin, když prohlásil, že lidská solidarita, která není vlastní žádnému jinému živočišnému druhu, možnosti přirozeného výběru omezuje.

Pan Matějka by asi byl velmi spokojen v nacistickém Německu v třicátých letech. Tam se jeho teze aplikovaly. Jistě by mu byl sympatický Gerhard Wagner, vůdce Ligy národně socialistických lékařů. Ani jemu se nelíbilo, že liberální a marxistické směry odmítaly tehdy nacisty prosazované pojetí hodnoty života různých osob. Dle Wagnera měla proklamovaná rovnost horší důsledky, než ruská bolševická revoluce, protože toto pojetí prý vede k tomu, že si máme vážit nemocných, umírajících a postižených stejně, jako lidí zdravých a silných.

I tehdy se rozšiřovaly názory, že lidé "méněcenní", tedy nemocní, postižení, staří a umírající, žijí na úkor zdravých. Wagner tehdy uvedl, že jsou podnikány kroky, aby si Německo jako národ začalo znovu uvědomovat přirozenou a Bohem danou nerovnost mezi lidmi.

Jaké kroky to byly? Zpočátku ryze propagandistické, jejím důsledkem bylo nevídané zmanipulování veřejnosti. Důsledkem toho byl například případ z března 1937, kdy sedlák zastřelil svého spícího syna, protože "dítě bylo choré způsobem, který ohrožoval společnost". Propaganda pracovala na plné obrátky i v umění a také ve školách. Třeba ve středoškolské učebnici matematiky, která se pro účely výuky používala ve školním roce 1935/1936, jejímž autorem byl Adolf Derner se nacházel i tento příklad:

"V jednom regionu Německé říše je ve státních ústavech 4 400 duševně chorých, 4 500 osob dostává státní podporu, 1 600 je v místních nemocnicích, 200 v domovech pro epileptiky a 1 500 osob v chudobincích. Stát za provoz těchto zařízení platí 10 milionů říšských marek ročně.

1) Kolik vydává stát ročně v průměru na jednu z těchto osob?

2) Použijte výsledek z části 1 a spočítejte, jaké náklady bude muset nést stát pokud: 868 pacientů zůstane déle než deset let, 260 pacientů zůstane déle než 25 let a 112 pacientů zůstane déle než 25 let".

Podobné příklady nezůstaly jen teorií. Po válce byly v bezpečnostní schránce zámku Hartheim, jednoho z šesti ústavů, kde byly prováděny euthanazie a které byly vybaveny plynovými komorami, nalezeny výpočty "úspor", kterých bylo díky programu euthanazie, ten byl označován jako T4, dosaženo. Úředníci spočítali, že zavraždění 70 273 osob (do konce války bylo takto v Německu zavražděno téměř čvrt milionu lidí) vedlo k úspoře téměř pěti milionů kilogramů chleba, dvaceti milionů kilogramů brambor a výpočet provádějí i u dalších potravinářských komodit.

Propaganda směřovala k zabíjení "životů nehodných žití" i pokud šlo o děti. Věc došla tak daleko, že jístý Knauer psal dopis samotnému Hitlerovi, aby povolil zabití jeho dítěte, které se narodilo slepé, retardované a jen s jednou z dolních a horních končetin. 18. srpna 1939 vydal Říšský výbor pro vědeckou evidenci těžkých a geneticky podmíněných nemocí tajnou zprávu, že porodníci měli povinnost registrovat u místních úřadů případy, kdy se narodí dítě s vrozenými vadami. Porodníci dostávali za každou takovou registraci dvě říšské marky.

Důsledkem této registrace byla "selekce", kterou prováděli v Berlíně na podkladu shromážděných registrací. Selekce neznamenala nic jiného, než zabítí dítěte. Jednotlivé případy zde lékaři označovali znaménkem plus či mínus. Znaménko plus dostávaly děti, které měly zemřít.

Takto označení se pak měli dostavit do některého z ústavů narychlo uzpůsobených a vybavených k zabíjení. Rodičům bylo sděleno, že převoz je nutný v zájmu zlepšení péče o jejich dítě. K zabíjení se používaly injekce morfia, zplynování kyanidem nebo bojovými plyny.

Do programu byli zahrnuti později též učitelé, kteří měli povinnost ohlásit postižení mezi svými žáky. Pokud by tak neučinili a tuto svou povinnost zanedbali, hrozila pokuta až 150 říšských marek, nebo věznění až na čtyři týdny. Na podzim roku 1941 program euthanazie zahrnoval i děti ve věku do sedmnácti let.

Židovské děti byly původně z  této operace vyloučeny, neboť si prý "milosrdenství" euthanazie nezasloužily. V roce 1943 byl však program rozšířen i na zdravé děti nežádoucích ras, v květnu téhož roku začaly být židovské děti zabíjeny v psychiatrické léčebně v Hadamaru.

Překvapilo mne vysoké hodnocení čtenářů u příspěvku pana Matějky vyjádřené tzv. "karmou". Jen bych se chtěl těch dotyčných, které text natolik zaujal, že své nadšení vyjádřili jedním kliknutím, zda jsi přitom byli vědomi toho, že i oni mohou být během několika minut nevyléčitelně nemocní, že i oni mohou být během několika okamžiků mezi těmi "slabými", že to stejné se týká jejich manželek, manželů, rodičů a v neposlední řadě jejich dětí.

Pokud i za těchto okolností si jsou jisti, že udělali správně, když text pana Matějky podpořili, pak skutečně platí stanovisko Františka Matějky, že " že lidstvo má čím dál silnější sklon k morální degeneraci." Oni sami společně s panem Matějkou jsou toho dokladem, a je třeba jim to otevřeně a jasně říkat, aby si byli vědomi, čím že to vlastně jsou. Je typické, a jsem o tom přesvědčen, že velká většina těchto souhlasících, jsou zároveň lidmi, které by bylo možné označit za "antiislamisty".

Jsou to ti, kteří se vymezují proti rostoucímu vlivu islámu na naše životy a na naše kultury. Neumí se však postavit za křesťanské a judaistické hodnoty, které jsou společnosti v Evropě hodnotami tradičními. Tyto hodnoty pošlápávají. Tím ve skutečnosti škodí více, než islamisté.

Díky dírám v hodnotovém a mravním systému po staletí vytvářeném, které oni vytvářejí, mají možnost islamisté vstupovat do našich životů a ovlivňovat prostředí, které je jim z podstaty cizí.  Bez těchto děr by islamisté se svou vírou a pohledy byli bez nejmenší šance.

Toto je třeba mít na paměti.